Bohužel, nemohu ani pomýšlet na uspokojivé zodpovězení kterékoliv z nich. Věřím, že odpověď na 6. otázku je stále ne; jenže se bojím, že odpověď ano je postupně stále správnější, jak běží měsíc za měsícem bez zásadní změny status quo. Možná, že nejlepší představu o obrysech správné odpovědi může být nalezena v nádherné řeči Richarda Weizsäckera z roku 1985. Doba, o níž píši … má břich úděsně naběhlý, v klíně nosí totiž pro vlast katastrofu, oproti níž tehdejší porážka vypadá jako mírná nehoda … I potupný konec je pořád ještě něco jiného, obvyklejšího než hrdelní soud, jaký se nám teď vznáší nad hlavou, jaký kdysi dávno dopadl na Sodomu a Gomoru … Že se blíží, že se dlouho už nedá zastavit – nevěřím, že by o tom ještě vůbec někdo v nejmenším pochyboval … Že je neustále zahaleno v mlčení, to je už samo o sobě přízračné. Neboť vyvolává-li až mrazivou tíseň, když uprostřed velikého zástupu zaslepenců musí malá hrstka vědoucích žít s ústy na zámek – hrůza nabývá svrchované podoby, zdá se mi, když vědoucí jsou vlastně všichni, avšak do jednoho jsou odsouzení mlčet, a přitom jeden druhému čtou pravdu z očí, uhýbajících nebo naopak úzkostně vytřeštěných. Německo … v objetí démonů, jedno oko si zakrývajíc dlaní a druhé třeštíc do toho děsu, řítí se dolů, od zoufalství k zoufalství. Kdy dospěje až na dno tohoto jícnu? Kdy z nejposlednější beznaděje zasvitne paprsek naděje, zázrak to, který přesahuje jakoukoliv víru? Jeden osamělý muž spíná tu své ruce a říká: Bůh buď milostiv vaší nebohé duši, příteli, otčino. Thomas Mann, Doktor Faustus (1947, napsáno v roce 1945)[úryvky z kapitoly 33 a epilogu] překlad ©Hanuš Karlach Originál otázek naleznete zde. |